Co se děje v REPTILclubu?

Uspávání hadů 2024

Běhám s košíkem po Kauflandu a přemýšlím co mi chybí, mám 3 šišky knedlíků, 2 kg masa, cibuli, protkal, kilo salámu a sýru, toustové i jiné chleby, perníčky, ovoce, zeleninu, cereálie, marmeládu, máslo, párky, jogurty, prostě rodinný nákup, když máte 14 dětí. Chystáme se totiž na akci, která v dějinách REPTILclubu nemá obdoby a snad se z ní stane každoroční zakončení herpetologické sezóny. Ve spolupráci se spolkem Zamenis jsme od léta plánovali podzimní výjezd do Osvinova.

V pátek 11.10.2024 jsem s partou dětí vyrazil vlakem do Stráže nad Ohří. Na nádraží na nás čekal Karel Janoušek, který nám do Osvinova odvezl tašky a batohy. My se vydali nahoru pěšky. Cestou jsme pilně sledovali okolí, zda se nám nepodaří vidět mloky skvrnité, či jiné obojživelníky. Bohužel nepodařilo se, ale cesta nám díky tomu krásně utekla. V Osvinově jsme se ubytovali v nádherných pokojích institutu Srdce Poohří. V krásné starodávné kuchyni jsme si připravili k večeři tousty. Děti byly po cestě tak hladové, že toustový chleba zmizel dříve, než jsem umyl zeleninu.

Po večeři nás ve výstavním sále přivítala Radka Musilová, která si připravila úžasnou přednášku o užovce stromové a její ochraně na lokalitách v okolí Stráže nad Ohří. Děti mohly projevit své znalosti a odpovídat na otázky, což potěšilo mě, jelikož je vidět, že moudra, která jim předávám uchovají ve svých hlavičkách. I pro mě bylo novou informací, že hadi nevyužívají budované kladiště k zimování, ale pouze ke snášení vajec a úkrytu v sezóně. Teoretická část nás velmi dobře připravila na práci, která nás čekala v sobotu.

Po přednášce jsme s Radkou a jejími dvěma dětmi vyrazili ještě na večerní obhlídku lokality mloků. Ti se před nadcházející chladnou nocí, kdy teplota klesla na 1°C, zřejmě důkladně schovali. Přesto jsme viděli dlouhé kroužkovce, zajímavé slimáky, noční pavouky i myš. Ale hlavně děti si užily obrovské dobrodružství a zábavu, a proto to přeci děláme.

V sobotu ráno všichni vstali s dobrou náladou. Společně jsme si připravili snídani a připravili se na výpravu do terénu. Počasí nám přálo, a i když byla přeci jen zima, slunko nám trošku toho tepla ještě dopřálo. První kladiště, které bylo potřeba prozkoumat bylo na okraji vesnice. Oplocená ohrada je naplněná pilinami a biomateriálem. Díky tomu zde hadi najdou úkryt, prostor pro bezpečnou snůšku a také potravu v podobě hlodavců. Ideální kombinace, kterou Karel s Radkou praktikují již mnoho let. Hadník jsme otevřeli, vyjmuli krycí černé gumy a dřevo a dali se do prohrabávání substrátu. Zprvu děti hledali systém ve své práci a zprvu se zdálo, že si navzájem zahrabávají své vyhloubené jamky, ale po chvíli se naprosto synchronizovali a práce jim šla od ruky. Postupně se všichni v kladišti vystřídali, dokud Natka nenašla první vejce. V drobné komůrce se nacházelo 10 vajec užovky stromové.

Polovina party pokračovala s Radkou v hledání a já se s druhou částí vydal zpět do kuchyně, abychom připravili oběd. Na menu byl kuřecí guláš. Děti pilně krájeli všechny ingredience, připravili v hrnci základ na guláš. Než jsme dokončili omáčku, druhá část party se vrátila pomohla nám připravit knedlíky a prostřít stůl. Ve 12 hodin jsme společně zasedli a posilnili se na odpolední práci. To jsme ještě netušili co nás bude čekat.

Zabalili jsme si všechny věci, tašky a batohy dali do auta. Před odchodem k druhému hadníku, jsme ještě pozorovali vyhřívající se zmije ve venkovním teráriu. Krásným překvapením bylo setkání s panem Halešem, legendou teraristiky, který se přijel podívat na výsledky letošní práce spolku Zamenis. Děti se ihned pustily do práce. Jelikož je toto kladiště velké, naskočili do něj tři kopáči s motykami a systematicky prohrabovali materiál. Trvalo to několik desítek minut než objevil tentokrát Adam V. první vejce. Natka ho hned následovala a hlásila další vejce. Čekalo nás opravdové vejcobraní. Děti nestíhaly odnášet nalezená vejce. Po hodině práce děti našly poslední vejce. Skončili jsme na počtu 132 nalezených vajec. Radka se velmi radovala a oznámila nám že to je osvinovský rekord, jelikož doposud v hadníku našli maximálně necelých 120 vajec. Děti měly obrovskou radost, že mohly být součástí takové události. Přeci jen to znamená, že se zde vylíhlo 132 malých hadů. Velmi zajímavé je, že všechna vejce byla oplodněná. Nalezli jsme nejen vejce stromovek, ale i užovek obojkových. Mohli jsme si tak prohlédnout rozdíl ve velikosti vajec. Nakonec děti zasypaly kladiště novým substrátem, který tvoří piliny. Bylo to tak rychlé, že chvilku bylo vidět jen obrysy zaprášených dětí. S pocitem velmi dobré práce a úspěšné sezóny užovek v tomto místě jsme se odebrali na vlakové nádraží.

Zde nás čekala poslední práce v Doupovské zahradě. Zdejší hadník neslouží tak jak by mohl a jedním z důvodů může být jeho menší velikost. Proto jsme rozebrali staré ohrazení a vytvořili nové větší. Děti pilně nosily dřevěné kůly a stavěli je na sebe, dokud nevytvořili nové ohrazení hadníku. Nakonec prohrabaly celý substrát, kde se potvrdilo to, že sem hadi nekladou. Jediné vajíčko nebylo nalezeno. A tak pevně věříme, že nové místo, které děti vytvořily bude sloužit lépe. To ukáže čas a my se můžeme těšit příští rok na nové výsledky. Poslední prací, která nás čekala, byla výměna informačních cedulí a zasazení nových keřů rybízu. Děti tak poznaly, že ochrana není jen v samotné práci s hady, ale také ve vytvoření edukačního prostoru pro veřejnost, což je nedílnou součástí práce ochranářů.

Rozloučili jsme se s Radkou a Karlem a vyrazili na vlak, který nás odvezl dom. Moc jsme si celou akci užili a budeme se těšit na další spolupráci se spolkem Zamenis, myslím, že naše herpetologická srdce velmi dobře protnula a vymyslíme spolu další zajímavé projekty.